Pavel, 26 let, Programátor

Když jsem se ocitl v situaci, že mám jít na pracovní pohovor, zjistil jsem, že absolutně nevím, co od toho čekat. Krátce předtím jsem se rozhodl ukončit magisterské studium a stále jsem tápal, jestli to bylo správné rozhodnutí — jestli jsem se prostě jen nevzdal a nevybral si jednodušší cestu.

Konzultace s Michalem ale nebyla obyčejnou přípravou na pohovor. Nešlo o to, naučit se pár vět nazpaměť a „prodat“ se u personalisty. Bylo to přesně naopak. Rozhovor začal tím, že jsme si pojmenovali aktuální problém — chystám se na pohovor — ale postupně se dostal mnohem hlouběji. Až k rozklíčování něčeho, co jsem si sám neuvědomoval: ztráty sebedůvěry.

Začali jsme tím, že jsme společně rozebrali, jak obvykle probíhají sociální části pracovních pohovorů. Pokusili jsme se pojmenovat moje silné a slabé stránky a Michal mi pomohl vnímat ty zdánlivé slabiny v jiném světle. Například: ano, jedná se o moje první zaměstnání, takže kandidáti s více zkušenostmi by se mohli zdát lepší. Ale z jiného úhlu pohledu — jsem čerstvě po škole, nemám zažité špatné pracovní návyky a jsem tvárný, otevřený novým přístupům. Tento uhel pohledu mi nejen vrátil část sebevědomí, ale výrazně mi pomohl i při odpovídání na otázky typu „Proč bychom měli zaměstnat právě vás?“.

Další krok bylo zamyšlení nad otázkami jako: „Proč chci pracovat právě tady?“ Nešlo o to říct nějakou povrchní odpověď, ale opravdu se zastavit, promyslet, co mě k dané pozici přitahuje, prostudovat si firmu a vnímat ji v širším kontextu. Díky tomu jsem si uvědomil i zásadní věc: v rozhovoru nejde jen o to, že já potřebuji práci – i firma potřebuje dobré lidi. Zdánlivě jednoduchá myšlenka, ale pod tlakem stresu z pohovoru mě vůbec nenapadla.
Postupně se rozhovor přehoupl i do širší roviny – k otázkám, co vlastně chci, co očekávám, jaké jsou moje hodnoty. Michal kladl cílené otázky, které mě vedly k hlubšímu přemýšlení. Nešlo o rychlé odpovědi, ale o proces, kdy jsem sám přicházel na klíčové uvědomění. Nakonec jsme se dostali právě ke kořenu mého problému – ztrátě sebedůvěry. I to jsme společně rozebrali, a já si dokázal ujasnit, že ukončení studia nebylo prohra, ale vědomé rozhodnutí jít vlastní cestou.

Celý rozhovor mi dodal velkou dávku jistoty a klidu. Díky této přípravě jsem zvládl všechna pracovní interview, na která jsem se hlásil, a ve všech firmách jsem dostal zpětně stejnou reakci – že moje soft-skills a vystupování v sociální části pohovoru byly výborné.
Z obyčejné konzultace, kterou jsem původně bral jen jako technickou přípravu na pohovor, se nakonec stal velmi hluboký rozhovor o sobě, o mých motivech a vnitřním nastavení. A právě to byl moment, který mi pomohl nejen uspět u pohovoru, ale i znovu najít sebevědomí, které jsem dávno ztratil. Tento typ konzultace bych opravdu doporučil každému.